Šediváčkův long
Po pěti letech jsem se konečně jel podívat na nejdelší závor v závodech psích spřežení u nás.
Na závod jsem se opravdu těšil, vše naznačovalo tomu, že bude krásné zimní počasí, už dva týdny nebylo zataženo, takže jsem čekal krásnou modrou oblohu se sluníčkem. Také jsem si kvůli tomu půjčil filtry (ND, polarizák i přechoďák). Na čtvrtek jsem měl nahlášené volno, bohužel, ve čtvrtek bylo zataženo. A navíc takovéto focení jsem ještě nezkoušel, takže výsledek mě moc nepotěšil. Nicméně jsem si prošel kus trati v Deštném u startu a kus u Šerlichu a byl jsem spokojený s tím, že jsem alespoň trochu mohl nasát atmosféru závodu a porovnat jí s atmosférou na dog treku.
Hlavní problém focení byl v tom, že jsem posedlý rozmazaným pozadí, takže jsem si neuvědomil, že přes nízkou clonu se dostanu na nízkou hloubku ostrosti, což při velké velikosti celého spřežení způsobilo to, že nemám ani jednu fotku, na které by musher nebyl rozmazaný, protože pokaždé jsem zaostřil na psa.
